pondělí 6. března 2017

Ziburovo pěší putování Nepálem a Čínou

Netypický cestopis čtyřiadvacetiletého Ladislava Zibury hýřící vtipem i důvtipem vás zavede do vysokých hor Nepálu a malých vesniček na březích čínských řek, nejednou se hlasitě zasmějete a možná se "Zibiho" cestami inspirujete a sami vyrazíte na pěší túru do nějaké exotické destinace. A možná o tom taky napíšete knihu.



Ačkoliv by se z mých slov v úvodu recenze mohlo zdát, že Pěšky mezi buddhisty a komunisty je prvním literárním počinem Ladislava Zibury, nenechte se mnou mást. Už předloni autor napsal knihu o svém putování z Turecka do Jeruzaléma, která příznačně nese název Čtyřicet dní pěšky do Jeruzaléma. Nedávno jí dokonce nakladatelství BizBooks (Albatros), které Ziburovy cestopisy vydává, nechalo udělat novou obálku ladící s Buddhisty - za ilustracemi obou knih totiž stojí výtvarnické duo Tomski&Polanski. Vkusné ilustrace všeho možného (od jídla, přes hory, zvířata a lidi) jsou další z mnoha pozoruhodných věcí, které kniha nabízí, a zároveň ji dělají grafickým skvostem, jenž stojí za to v knihovně mít. 

Pěšky mezi buddhisty a komunisty není klasický cestopis, není veden formou deníkových záznamů a není ryze popisný, nesnaží se nám přiblížit místa, věhlasné památky a přírodní úkazy, o kterých jsme už stokrát četli v jiných cestopisech. Možná je to tím, že ani Ladislav Zibura není úplně typickým cestovatelem. Než aby se pasoval na turistu každým coulem, který utratí tisíce za to, aby viděl každý slavný kámen, raději prochází na vlastní pěst místy odlehlými a turisty dosud neobjevenými, protože věří, že právě tam se skrývá pravá duše země. Protože zemi netvoří jen památky a profláknutá místa, ale především lidé. Těm "princ Ládík" častokrát vleze přímo do obýváku, povídá si s nimi i přes to, že to jazyková bariéra občas neumožňuje, poznává jejich životy a příběhy, které pak vypráví nám, čtenářům. Nic přitom nezapomene okořenit sarkasmem nasáklými anekdotami

Ziburova setkání s lidmi všeho druhu ve mně často obnovovala víru v lidskost a dobré srdce. Jak autor sám píše, na každé cestě (a je jedno, jestli je to cesta do práce nebo pěší pouť do osm set kilometrů vzdálené čínské vesničky) potkáte blbce, ale tato nešťastná setkání téměř vždy vyváží vstřícnost jiných. Potkáte lidi, kteří se s vámi zasmějí, nabídnou vám pomoc a poradí vám.

Protože se Ladislav Zibura soustředí víc na vyprávění než monotónní popis okolí, odnesla jsem si z jeho knihy kromě několika dalších vrásek kolem očí způsobených smíchem i spoustu zajímavých praktických informací - vím například, že až se seznámím s nějakým Číňanem, určitě mu k narozeninám nedám hodinky. V Číně totiž darované hodinky věští smrt. Podobnými poznatky je kniha nabitá. Oceňuji i krátké kapitoly proložené básničkami s pravidelným rýmem a neotřelými náměty, stručnými itineráři a tzv. "culture points", které graficky hezky oddělují text a v nichž Zibura vtipně komentuje například výpadky proudu v Nepálu nebo cenzuru YouTube a sociálních sítí v Číně












CHRÁMOVÁ STRAVA
Ladislav Zibura

Býval jsem jinoch slovutný,
svalnatý a mohutný.
Teď měsíc žeru jenom rýži, 
slábnu a kurděje se blíží.

Proklínám vás, asketé,
proklínám celou vaši zem,
chci pořádný kus prasete,
ne nějakej blbej zen. 

Zibura sice v anotaci píše, že jeho kniha je určena všem dobrým lidem se smyslem pro špatný humor, já bych ho ale tak neoznačovala. Každopádně pokud máte smysl pro (jakýkoliv) humor, chcete si přečíst netradiční cestopis a nechat se v myšlenkách přenést daleko na východ, do tajemstvím zahalených hor, chrámů a malých vesniček, chcete v každodenním shonu zažít spoustu malých dobrodružství za hranicemi všednosti a něco se dozvědět, je Pěšky mezi buddhisty a komunisty přesně pro vás. 

4 komentáře:

  1. Opět famózní fotky Aničko! Na knihu samotnou se zatím asi nechystám, ale kdo ví, co není může být a třeba se k ní přece jen časem dostanu. Měj se moc hezky :)

    OdpovědětVymazat
  2. Tak na tuhle knihu už si nějakou dobu brousím zuby, Ziburu sleduju na Facebooku, je to docela sympaťák a jeho humor mi dost sedí. Navíc je cestování moje záliba, takže teď jen najít čas na čtení :-D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přečti si ji! Dá se klidně prokládat s něčím jiným, to jsem zapomněla do recenze napsat. :) Můžeš klidně číst po kapitolkách (jsou fakt krátké) a paralelně louskat nějaký román, pracovat, a neztratíš se v tom. :) A je to fakt hrozně vtipné a inspirativní!

      Vymazat