čtvrtek 30. června 2016

Než jsem tě poznala

Dvojnásobná vítězka Romantic Novel of The Year Award Jojo Moyes dokáže svými příběhy ve čtenářích vzbudit mnohé emoce. Radost i překvapení, smutek i výslovný žal. V žádné z výjimečných knih se jí to ale zatím nepovedlo tak bravurně, jako v téhle. Možná i proto se hollywoodští producenti rozhodli, že právě tenhle titul předělají ve velkolepé filmové dílo. Do českých kin dorazilo právě dnes. Jaký ale je příběh "pod pokličkou", se vším, co k němu patří?


Tohle bude asi nejméně profesionální a objektivní recenze, jakou jsem kdy napsala, protože hned na začátku musím říct, že mě kniha naprosto dojala, zlomila mi srdce a postupně ho zase dávala dohromady a takhle pořád dokola. Je to překrásně napsaný příběh o tématu, které je v podstatě tak všední a v literatuře i filmu často omílané, že by se jeden bál, že půjde o velkou snůšku klišé. 
Ale je to přesně naopak. Přečetla jsem hodně knih a ještě více romantických knih, ale můžu říct, že na podobnou jsem ještě nenarazila. 
Je to příběh o mladé anglické dívce Louise, která žije v malém městečku neobyčejně obyčejným životem; má ráda svého přítele, svou rodinu a práci v kavárně. Když ale o práci přijde, musí přece jen něco ze svého stereotypu změnit. Začne pracovat jako pečovatelka kvadruplegika; bohatého, mladého a obzvlášť cynického Willa Traynora. Nejprve se nemůžou vystát, později se spřátelí a nakonec zamilují. Willa ovšem sužuje strach z vývoje jeho neustále se zhoršující zdravotní situace a on vidí východisko v jediném; smrti. Lou má jen několik měsíců, aby Willa přesvědčila, že má proč žít...
Jako první musím kromě samotného příběhu vyzdvihnout dvě hlavní postavy, které jsou brilantně napsané. Louisa je pro mě nejsympatičtější ženskou literární postavou, se kterou jsem se zatím seznámila. Ta její ztřeštěnost, pokora, obětavost vůči rodině a svým blízkým, dobré srdce a naprostá nezištnost jsou kvalitami, které by z ní z fleku udělaly mou nejlepší kamarádku, kdyby byla skutečná. Will je zase tou nejzajímavější postavou; je zásadový, tvrdohlavý, sarkastický, ironický, cynický a pohádat bych se s ním rozhodně nechtěla, na druhé straně je však citlivý a laskavý. 
A obdivuhodně uvěřitelný. Dialogy mezi ním a Lou nepůsobily uměle, ani jedinkrát jsem neměla pocit, že by se autorka cítila "v jeho kůži" nesvá, protože to se autorkám (zvlášť těm, co píšou romantické příběhy) může snadno stát a na výsledku díla je to pochopitelně vidět. Tady nebyl jediný takový řádek. 
Děj plyne v ideálním tempu, nic nepřebývá, nic nechybí, kompozice je perfektní v tom, že autorka zařadila i pohled vedlejších postav jako je sestra Louisy, Trina, Willův otec a matka. Avšak napsala jen to, co bylo nutné pro dokreslení příběhu či pochopení postojů různých postav, které zrovna v té části knihy hrály důležitou roli. 
Při psaní takového příběhu by bylo velmi snadné zaujmout ryze trpitelský postoj, který by byl pochopitelný, ale autorka se nebála zařadit do knihy porci vtipu, velice osobitého, řekla bych vyloženě anglického humoru. Nečekala bych to, ale nejednou jsem se při čtení od srdce zasmála.

"(...) S tátou si rychle našli společné téma, což byla moje celková neschopnost. Nevadilo mi to. Hlavně že byli oba spokojení. 
"Představte si, jednou nacouvala do zahrazovacího sloupku a tvrdila, že za to může ten sloupek..."
"Měl byste vidět, jak spouští rampu. Někdy si připadám, že nevystupuju za auta, ale letím po sjezdovce..." (...)"


Zároveň, což asi nikoho nepřekvapí vzhledem k žánru, to byl román velice dojemný a plný zlomových momentů, při kterých jsem slzy zadržovala jen těžko. Nad tím vším ale zvláštně převažoval pocit, že celá ta kniha je ve své podstatě neuvěřitelně inspirující. 
Vyvstává otázka, jestli Lou změnila život Willovi nebo Will jí, jestli se ona snažila zachránit jeho nebo to bylo právě naopak. Will byl ochrnutý od hrudníku dolů, nemohl vůbec nic, a přesto dokázal z Louisy udělat úplně nového člověka, donutil ji vnímat vlastní ambice a změnit je v činy.  A ona ho naučila doopravdy milovat, být člověkem schopným čistého citu, kterým by se před nehodou možná nikdy nestal. 
Román není jen o jedné velmi nepravděpodobné, zdrcující a kouzelné lásce, je i o poznání sebe sama, o překonávání hranic, o faktu, že lidé se můžou změnit, i když je to sebevíc nepravděpodobné, a o tom, že máme za všech okolností žít statečně. Prostě žít. S láskou, bolestí, s radostí i zklamáním a vším ostatním, co ono hořkosladké bytí obnáší.
A je to všechno tak neuvěřitelně skvěle podané, že se z toho rozechvějete. 
Je mi jedno, jak často to říkám, ale TUHLE knížku si přečíst opravdu musíte. Protože jenom pak pochopíte, o čem tu mluvím, a vsadím se, že budete zrovna tak nadšení, jako já. Příběh jako je tenhle si totiž nelze nezamilovat.

100 %

10 komentářů:

  1. Moc pěkná recenze. Souhlasím s tím, že kniha je naprosto úchvatná. Přiznám se, že jsem ji četla dvakrát. Poprvé jsem ji odložila asi ve čtvrtině, protože jsem do toho šla s myšlenkou, že je to o něm. Po druhé už jsem ji otevřela s tím, že jde o její příběh a on do něj zapadá tím nejdojemnějším způsobem. A vyplatilo se. Na knihu nezapomenu. Dlouho jsem se z toho dostávala, protože to bylo velmi emoční a krásné.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji :) ! Je to neuvěřitelný příběh - přesně, měla jsem ho v hlavě ještě dlouho po otočení poslední stránky a ještě dlouho mít budu. :)

      Vymazat
    2. Věřím, že mnozí čtenáři jsou na tom podobně. Na Willa se zapomenout nedá...

      Vymazat
    3. Slyšela jsem, že vyšel druhý díl "After you", ale vůbec se mi do toho nechce. Bez něj už to nebude ono.

      Vymazat
  2. Má mi přijít recenzní výtisk této knihy a nemůžu se dočkat, až si ji přečtu. Je mi jasné, že mi zlomí srdce, protože vím, jak skončí, bohužel. :(
    Nádherná recenze! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je skvělá, i když je smutná. :) Mě by od její četby neodradilo asi nic, hodlám si ji přečíst ještě milionkrát. Je prostě nádherná. Děkuji za pochvalu a komentář!

      Vymazat
  3. Moc povedená recenze - vidím teď Jojo Moyes a její různé tituly úplně všude. Plánuji ji dlouho vyzkoušet a jednotlivé recenze mě na ni lákají stále více - ta Tvoje samozřejmě také :) Díky a pěkný večer přeji :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji! :) já si od ní určitě přečtu i další tituly, tahle kniha mě dostala. Moc doporučuju. :)

      Vymazat
  4. Krásná recenze :) Mám stejné pocity jako ty. JÁ brečela u knihy celkem dvakrát. Byla půlnoc, já byla ve stanu a musela jsem budti přítele, ať mě hezky uklidní :D
    Myslím, že ani on na knihu jen tak nezapomene :D
    Katy

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji moc. :) Bylo to hrozně dojemné, takhle už jsem si dlouho u ničeho nepobrečela.

      Vymazat