středa 28. prosince 2016

Noir v Praze?

Novinka letošního podzimu Praha Noir měla původně vyjít pouze v USA a stát se tak součástí prestižní série Noir vydavatelství Akashic Books. Jenomže nápadu se chytlo české nakladatelství Paseka, a v tuzemsku nakonec Praha Noir paradoxně vyšla o půl roku dřív, než za oceánem. Detektivní antologie láká na výjimečné práce předních českých spisovatelů v čele s Tučkovou, Neffem nebo Petrou Soukupovou...

sobota 10. prosince 2016

Michaela Klevisová: Práce na knize musí být kontinuální

Michaela Klevisová (nar. 1976) vystudovala žurnalistiku na Univerzitě Karlově a téměř dvacet let v tomto oboru pracuje. Je vášnivou cestovatelkou, milovnicí koček a koní, a především autorkou čtyř detektivek a tří povídkových knih o kočkách a jejich lidech. Od mezinárodní Asociace autorů detektivní literatury získala hned dvakrát Cenu Jiřího Marka za nejlepší detektivní knihu roku. Poprvé se její laureátkou stala v pouhých dvaatřiceti letech a stala se tak nejmladší držitelkou tohoto ocenění. Mezi její poslední velké úspěchy patří spoluautorství na povídkové Praze Noir, která vznikla jako součást prestižní série Noir vydávané newyorským nakladatelstvím Akashic Books. Kromě ní jsme hovořily o spisovatelčiných literárních počátcích, inspiraci, cestování a plánech do budoucna.

pátek 9. prosince 2016

Čekání na kocoura

Povídkový soubor Čekání na kocoura je první knihou o kočkách a jejích lidech, který napsala česká novinářka a autorka do té doby především detektivních románů Michaela Klevisová. Pro velký úspěch tohoto titulu vyšly ještě další dvě knihy: Kocour z Montmartru a Štěstí je zadarmo, kam už se ale "připletly" i povídky se psy v hlavních rolích.

pátek 2. prosince 2016

Zenový Kočičí host

Takaši Hiraide je dalším ze skvělých zahraničních autorů, které pro české čtenáře "objevilo" brněnské nakladatelství Host (stejně jako třeba nizozemského spisovatele Adriaana van Dise). Ačkoliv ve své rodné zemi už vydal několik titulů, především sbírky poezie, Kočičí host je první autorovou knihou, která vyšla v českém překladu. Je citlivá, přemýšlivá, s bravurně zvládnutým vyprávěním, které je přesto spíš lyrické než epické. Je zkrátka na první pohled znát, že jejím tvůrcem je básník...


pátek 25. listopadu 2016

Cizinec hledá byt

V Hostovského románu Cizinec hledá byt, který však literární kritik Václav Černý označuje spíš za delší povídku, se zrcadlí všechny typické rysy autorovy tvorby. Od filozofického až psychologického rozměru se přes témata odcizení, izolace jedince ve společnosti a příznačnou symboliku dostává až k fantaskním prvkům, které ve svých dílech, a právě Cizinec hledá byt je toho nejlepším důkazem, sofistikovaně prezentuje. Stejně tak do nich promítá i vlastní osudy - i on byl, tak jako hlavní hrdina doktor Marek, věčným cizincem, jelikož celý život strávil cestováním a usadil se až ve svých osmapadesáti letech v New Jersey, kde o sedm let později zemřel. 

neděle 16. října 2016

Švadlena

Román o nenávisti, lidské omezenosti, touze po odplatě, lásce a neobyčejné módě 50. let. Jaká tajemství v sobě skrývá prvotina australské spisovatelky Rosalie Ham? 

úterý 4. října 2016

PHOTO DIARY | Září

Září pro mě bylo posledním prázdninovým měsícem (sladký život vysokoškoláka), takže jsem ho využila k dalším cestám po republice i mimo ni. Jak možná víte z nedávného příspěvku, navštívily jsme s kamarádkami Londýn, kde jsme strávily čtyři dny, prohlédly si památky, ochutnaly trochu britské kultury, užily si nezvykle krásného počasí a spoustu zábavy. V Rašovech jsme slavily jednadvacetiny tří šestin z nás, a potom jsem odjela na seznamovák žurnalistů v Českém Šterberku.
Teď už mi začala škola, ale předtím, než se vrátím zpátky do reality, bych si s vámi ráda zrekapitulovala poslední "letní" zážitky.

čtvrtek 29. září 2016

Dýňová sezóna

Podzim je moje milované období. Je to čas barevného listí, měkkých slunečních paprsků, procházek, dlouhých večerů s hrnkem čaje a knihou (nebo sklenkou vína a kamarádkami), romantických filmů, šátků a svetrů a taky dobrého jídla. A jakmile se spojí slova podzim a jídlo, okamžitě mi naskočí dýně, voňavé koření a kuchyňská alchymie. Jak já miluju tohle podzimní vaření a pečení, kdy venku fičí vítr, listy tančí ve větru a kuchyň, v níž mi Adele zrovna zpívá svoje největší hity (bohužel ze záznamu), je provoněná sladkou vůní dýně mísící se s ostřejším aroma zázvoru, muškátového oříšku a skořice. 
Pojďte si užít tu krásnou podzimní atmosféru a ukuchtěte si něco dýňového. :) 

středa 28. září 2016

Kraďte jako umělci!

Původně knihovník, potom web designér a copywriter, teď uznávaný výtvarník a spisovatel Austin Kleon vdechl roku 2012 život téhle útlé knížečce (u nás vydalo v témže roce nakladatelství Jan Melvil Publishing), která na první pohled vypadá skoro jako obrázková knížka pro děti s minimem textu. Ale zdání klame. Je ve skutečnosti nabitá informacemi; přínosnými, inspirativními a chytrými. A pokud si ji vpustíte do života, už navždycky budete tvůrčí proces (čehokoli) vnímat úplně jinak.

čtvrtek 22. září 2016

A proč teda skáčeš?

Naoki Higašida, dnes čtyřiadvacetiletý autor, dal před jedenácti lety vzniknout jedinečnému dílu a metodou ukazování znaků na abecední tabulce sepsal sondu do duše autistického člověka a svými (na třináct let velmi vyspělými) odpověďmi na nejčastější otázky týkající se této poruchy pomáhá pochopit, jak vlastně autisté fungují. Ale není to jen obyčejná příručka, není to beletrie plná patosu, je to velmi emotivní a krásný dar v podobě slov, který pomáhá pochopit, jací autisté jsou. Doopravdy. 

úterý 20. září 2016

London calling!

Původně to měla být Budapešť, a ne Londýn. Ale naše anglofilní srdéčka si nakonec prosadila své, koupily jsme letenku za tisícovku a vyrazily vstříc nejkrásnějšímu městu Evropy. A moje posedlost tím dílem Přátel, kdy všichni vyrážejí do Londýna na Rossovu svatbu, nabrala nových rozměrů. London baby!

pátek 9. září 2016

Jak Disney potkal Kafku

Finský komiks může na první pohled připomínat příběh, který pochází z Disneyho dílny. Avšak po důkladnějším prolistování několika prvních stran zjistíte, že Sojčáka jako by stvořil a vyprávěl spíš Franz Kafka. 

čtvrtek 1. září 2016

Betonový nihilismus

Před pár dny se mi konečně dostala do ruky kniha od Iana McEwana, spisovatele, kterého jsem chtěla číst už hrozně dlouho. Ale nezačala jsem jeho nejslavnější knihou Pokání, ačkoliv jsem to původně zamýšlela. Do cesty se mi totiž připletla jedna z prvních McEwanových knih - nihilistická, drásavá a dekadentní Betonová zahrada. 

středa 31. srpna 2016

PHOTO DIARY | Srpen

Poslední srpnový den = čas na shrnutí srpnových zážitků. Letošní poslední letní měsíc byl hektičtější, než jsem kdy zažila. Vloni touhle dobou jsem sice chodila dennodenně do práce, ale jelikož mě vůbec nebavila a sedět dvanáct hodin na zadku byl úmor, tak mi léto plynulo tak zvláště ucouraným, nezáživným tempem. Zkrátka jak by řekl Vančura, tento způsob léta zdál se mi poněkud nešťastným. Na rozdíl od toho letošního...

pondělí 29. srpna 2016

Dovolená snů nebo noční můra?

Po delší době jsem měla chuť přečíst si nějaký dobrý thriller. Podle mých představ to měla být kniha temná, napínavá, plná šokujících zjištění, zkrátka učiněný page-turner, jak by řekli anglicky mluvící recenzenti. Dokázala Lež britské autorky C. L. Taylor má očekávání splnit?


středa 24. srpna 2016

Toulat se po hvězdách

 Seděla jsem na lavičce a čekala na ústní část přijímaček z anglistiky, když si ke mně přisedla jedna milá a inspirativní slečna a daly jsme se do řeči. Samozřejmě jsme hned začaly rozebírat seznamy přečtené literatury, které jsme si ke zkoušce přinesly. V jejím seznamu byl Tulák po hvězdách. Líbil se mi ten poetický název. "Je to dobrý?" zeptala jsem se. "Dobrý? Je to skvělý," odpověděla. A tak jsem se stala čtenářkou Jacka Londona. 

neděle 14. srpna 2016

Uvnitř tajemné truhly

Jméno Adriaan van Dis mi před týdnem prakticky nic neříkalo. Ještě jsem totiž neměla v hlavě neobyčejný příběh jeho života. Života jeho matky. Neznala jsem podmanivý autorský styl, kterým své vyprávění podal. Netušila jsem, jak moc se mě dokáže dotknout kniha, o které jsem předtím nevěděla zhola nic. Od teď už pro mě bude jméno Adriaan van Dis představovat záruku kvalitní literatury. Tak dobře vybroušený literární diamant se mi totiž letos do ruky ještě nedostal. 

středa 10. srpna 2016

Pět dní na Moravě

S psaním tohohle článku jsem otálela ze dvou důvodů. Prvním je, že jsem od neděle v Praze na stáži v Cosmopolitanu a když dorazím do bytu, jsem většinou unavená, takže jen koukám na Přátele, dokud neusnu. A druhým důvodem je, že jsem nešťastnou náhodou přišla skoro o třetinu fotek, které jsem na Moravě pořídila, takže jsem byla po návratu příliš mrzutá, než abych se pokoušela z těch, co mi zbyly, dávat dohromady článek. Ale rozhodla jsem se přes nevrlost i únavu přenést a něco o našich pěti krásných dnech napsat. Přece jen to byla dovolená, která si zmínku rozhodně zaslouží. :) 

pátek 5. srpna 2016

Milý Johne

Sparksovy romány - "sparksovky". Tohle slovo bych nejraději pasovala na literární termín, protože Nicholas Sparks, ač píše v podstatě běžné milostné romány, má vlastní styl, který je tak osobitý a zvláštní, až vytváří ze svých knih psaných v jednom z klasických žánrů něco nového. A přitom důvěrně známého. Je to prostě Sparks. Mistr cukrář. Romantik. Ale také filozof moderní doby. 


pátek 29. července 2016

10 Instagram účtů, které stojí za to sledovat

Tenhle článek bude tak trochu o sociálních sítích. Respektive o jedné - mojí nejoblíbenější. Instagram. Mánie mě zastihla sice o rok později, než většinu mých kamarádů, ale zato pořádně. Ze všech sociálních médií je to právě Instagram, který mi spolkne nejvíc času. A má to svůj důvod. Nejenže miluju postování vlastních zážitků, fotek knížek a milou komunitu, ale především mám na téhle síti své favority, oblíbence, kteří mě inspirují, motivují a ohromují svými fotografickými i jinými umy. Tady je malá ochutnávka pro případ, že byste ještě sami nebyli jejich "followery". Po dočtení budete. Slibuju. 


pondělí 25. července 2016

PHOTO DIARY | Červenec

V červnu jsem napsala/nafotila první fotodeník, jen tak na zkoušku a vám se líbil, za což jsem neskutečně vděčná! Proto, ačkoliv ještě není úplný konec července (ale já už to nemůžu vydržet), je tady fotodeník no. 2. Jak vypadal ve fotografiích můj červenec?

neděle 17. července 2016

ČTĚTE! (Pokud chcete fotografovat lépe)

Když jsem začínala s focením, moc jsem se nezaměřovala na technickou stránku věci (protože jsem ji ani neznala), prostě jsem fotila a ono to vždycky nějak vyšlo. S rostoucí touhou zlepšovat se v něčem, co mě baví a v čem chci být jednou vážně dobrá jsem si ale řekla, že je načase sáhnout po první příručce a seznámit se se svým stroječkem o trochu lépe.

úterý 12. července 2016

O psaní

Nedávno se mě teta zeptala, proč mám vlastně ráda psaní. Seděly jsme na balkoně, pily víno a já se zadívala na Prahu zalitou září zapadajícího slunce a představila si samu sebe v následujících letech, jak se budu protloukat životem toho krásného velkoměsta, hledat příležitosti a snažit se uspět v tom, co mě naplňuje. A musela si přiznat, že jsem nikdy nepřemýšlela nad tím, proč mám psaní ráda. Vždycky jsem to považovala za součást sebe samé, bavilo mě to a nikdy jsem nepřemýšlela nad tím, proč to tak je. Ale ta otázka mě k tomu přiměla. A mě napadlo, že bych nad tím mohla zauvažovat tady, způsobem, jaký je mi nejpříjemnější - totiž psát o psaní. 

středa 6. července 2016

Moje seznámení s Fulghumem

Skoro se stydím, že čerstvá novinka Poprask v sýrové uličce Roberta Fulghuma je zároveň mým seznámením s tímto autorem. Ne že bych o Fulghumovi nikdy neslyšela, moc dobře si pamatuju, že jsme ve druháku na střední psali slohovku, která vycházela z jeho textu "Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce" a pamatuju si i to, že jsme si o něm v literatuře o dva roky později povídali a že jsem si ho zapsala na seznam autorů, které si chci přečíst. Ale znáte to. Seznam knížek a autorů, které si chceme přečíst, je dlouhý a odškrtávání jde pomaleji, než bychom chtěli. Takže děkuji Janě z What Jane Read za to, že s Fulghumem udělala tak krásný rozhovor, že knížku představila na YouTube kanálu Martinus, a pak samozřejmě samotným Martinusákům, že mi knihu poslali a já konečně mohla zjistit, co že na tom Fulghumovi všichni mají.

čtvrtek 30. června 2016

Než jsem tě poznala

Dvojnásobná vítězka Romantic Novel of The Year Award Jojo Moyes dokáže svými příběhy ve čtenářích vzbudit mnohé emoce. Radost i překvapení, smutek i výslovný žal. V žádné z výjimečných knih se jí to ale zatím nepovedlo tak bravurně, jako v téhle. Možná i proto se hollywoodští producenti rozhodli, že právě tenhle titul předělají ve velkolepé filmové dílo. Do českých kin dorazilo právě dnes. Jaký ale je příběh "pod pokličkou", se vším, co k němu patří?


pondělí 27. června 2016

PHOTO DIARY | Červen

Ahoj!
Poslední dobou hrozně ráda sleduju lookbooky na blogu Martinusu a "fotodeníky" mých oblíbených blogerů, třeba ty od Jany. A protože teď sama fotek během měsíce shromáždím dost a je mi líto je všechny strkat jen tak do šuplíku, rozhodla jsem se, že je začnu umisťovat na blog. Kromě toho, letos v létě a začátkem září mě čeká spousta nejrůznějších výletů, dvě dovolené a stáž - a o všechno se s vámi chci prostřednictvím fotek podělit.
Tak můžeme začít - první příspěvek ze série photodiary. :) 

pátek 24. června 2016

Geniální Hemingway a jeho Stařec

Letošní rok je plný literárních poprvé. Dostávám se ke klasikům, které jsem předtím ještě nečetla, ale vždycky jsem chtěla. Některé si zamilovávám, některé zavrhuju, protože nejsou úplně mým šálkem čaje. Hemingwayova novela Stařec a moře rozhodně patří k té první skupině. 

pondělí 20. června 2016

Volba Nicholase Sparkse

Volba od Nicholase Sparkse je na českém knižním trhu poměrně čerstvou novinkou, ve skutečnosti se jedná o jedno z autorových starších děl - v anglickém originále vyšlo poprvé v roce 2007 a okamžitě si získalo oblibu milionů čtenářů po celém světě. Jak obstálo u mě?

čtvrtek 16. června 2016

Na cestě aneb Bible Beat Generation

Autobiografický román On the Road je kniha plná rozporů. Prvních pár kapitol vyvolává spoustu očekávání, chvění při pomyšlení na dobrodružství, které cesty protagonistů přinesou. Další části knihy ale tohle nadšení promění v něco, co by sám Jack Kerouac možná nazval smutným rájem...


sobota 11. června 2016

Shakespearovy Sonety

Konečně zase online! Chybělo mi to, a i když to bylo jenom pár týdnů, nemohla jsem se dočkat, až se s vámi podělím o dojmy z knih, které jsem za uplynulý měsíc přečetla (třebaže beletrie bylo v porovnání s učebnicemi pramálo). Teď už jsem zase tady a "nikam se nehnu" aspoň příštích pár měsíců, takže čekejte spoustu recenzí, úvah, povídek, fotek a prostě všeho. :)
Tak jdeme na to - SONETY.

čtvrtek 12. května 2016

Jaké to je uvnitř Pokoje?

Román Pokoj irské autorky Emmy Donoghue vyšel v originále v roce 2010, v Česku o rok později. Přesto bych řekla, že opravdovou pozornost na sebe strhl až letos, kdy vešel do kin stejnojmenný film, který si vysloužil hned čtyři oscarové nominace (jednu z nich proměnila představitelka Mami Brie Larson), na jednoho byla za adaptovaný scénář nominována i sama autorka. Tenhle druh propagace udělal svoje a musím říct, že ROOM si tu zvýšenou pozornost jednoduše zaslouží. Jedná se totiž o jedinou knihu svého druhu. 

středa 27. dubna 2016

Kniha o vesmíru pro laiky není tak docela pro laiky

Na stará kolena jsem se dala na čtení o fyzice, a to jsem byla jednou z těch, kteří celý gympl tuhle vědu proklínali a přísahali, že hned po posledním zvonění udělají obřadní ohníček za domem a s úsměvem plným satisfakce spálí všechny sešity fyziky (a chemie, matiky...). Jenže mě fyzika vlastně odjakživa zajímala. A jak už to tak bývá, škola to paradoxně zkazila. Ale naštěstí jsem skrze kulturu  (díky Ti!) a vynikající životopisné drama Teorie všeho o vědci Stephenu Hawkingovi (za jehož ztvárnění dostal Eddie Redmayne Oscara) přišla na to, že mimořádně inteligentní Brit a inspirativní osobnost v jednom napsal knihu o vesmíru pro laické čtenářstvo. A přes můj obdiv k Hawkingovi a zvědavost, jestli mi někdo konečně dokáže vysvětlit, o co v té fyzice vlastně jde, jsem neodolala a bestseller A Brief History of Time si koupila a s mírnými obtížemi ho přelouskala od a do zet. Tady je můj názor. 

sobota 23. dubna 2016

Děsivé svědectví lidské krutosti

Slovy v názvu by se dal bez problému shrnout nejenom celý motiv slavné Lustigovy novely Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou, ale pravděpodobně i pocit většiny čtenářů. Aspoň těch, kteří to s nervy vydrželi do úplného konce téhle kratičké knihy.

pátek 15. dubna 2016

Všichni jsme si rovni, ale někteří jsme si rovnější

George Orwell se stal mým oblíbencem už vloni, když jsem před maturitou četla jeho slavnou dystopii, román 1984. Kniha mě po otočení poslední stránky nenechala chladnou nejen psychicky, ani fyzicky mi nebylo úplně dobře, když na mě dolehla ta tíha bezmoci a kruté reality, která ještě nestačila lidstvo tak docela zasáhnout. A přestože je další autorova slavná kniha Farma zvířat, kterou jsem dočetla před pár hodinami, alegorií se zvířaty v hlavní roli, popisuje svět kolem nás líp, než jakákoliv jiná. A já se opět cítím stejně jako před rokem.

středa 13. dubna 2016

Rodina na výběr

Kdysi jsem četla krásný citát: Přátelé jsou rodina, kterou si vybíráme sami. Tak prostý, tak pravdivý. Dokonce bych řekla, že vybrat si přátele je jedna ze zásadních životních voleb, která je přesto zcela na vás. Občas je těžké ji učinit a probírat se kamením zabere čas, natlučete si (mockrát), budete mít mozoly od ostrých hran, ale když budete dostatečně trpěliví, najdete drahokam. A pokud budete mít opravdové štěstí, najdete jich dokonce víc... 

Zdroj

středa 30. března 2016

My Sister's Keeper

Skvělá, úžasná, perfektní, srdce-lámající knížka! Přečtěte si ji, hned!

sobota 26. března 2016

Wanderlust

 Před několika měsíci jsem objevila místo, které se okamžitě stalo mým vysněným, protože každý jeho kout vypadá jako fata morgána reálného světa. Jako ráj, který byl lidstvu milosrdně ponechán tady na Zemi. Velkorysý dar. 
Že?


sobota 19. března 2016

Bratislava

Zdravím!
Po delší době mám pro vás zase malou změnu - dneska nebudu hodnotit žádné literární dílo, ale zahltím tyhle stránky fotodokumentací uplynulých dvou dnů. Vyrazily jsme s mou holčičí bandou do Bratislavy. Ještě nikdy předtím jsem tam nebyla, takže jsem se opravdu těšila, a díky skvělé společnosti, krásným místům, vydařenému počasí a výbornému jídlu jsem vůbec nebyla zklamaná! 

čtvrtek 17. března 2016

Napište dopis někomu, kdo zemřel...

Taky jste na Instagramu, v knihkupectví nebo na knižních blozích narazili na krásnou knihu od Yoli s obrázkem potemnělé večerní oblohy na obálce a s poetickým názvem Dopisy na konec světa
Moje sociální sítě a oblíbená knihkupectví jí byla doslova zahlcena, a tak jsem si jí jaksi nemohla nevšimnout. A protože pro tyhle už na první pohled romantické,  dokonale graficky vyvedené romány z žánru Young Adult mám jednoduše slabost, nemohla jsem si ji nechat uniknout. 
A tým Martinusu byl tak hodný, že mi jeden recenzní výtisk poslal, a dokonce i s úžasným ručně psaným vzkazem!

čtvrtek 10. března 2016

Všichni se někam poděli

Kniha Kam se poděla Elizabeth je debutem teprve jednatřicetileté autorky Emmy Healy. Když se kniha v roce 2013 dostala na britský knižní trh, strhlo se po ní naprosté šílenství - nebylo nakladatele, který by ji nechtěl vydat. Nakonec se to povedlo vydavatelství Harper a kniha v roce 2014 vyrazila do světa pod originálním názvem Elizabeth Is Missing. V českém překladu vyšla letos, a tak je na tuzemském trhu čerstvou novinkou.

čtvrtek 25. února 2016

Thank you for words, Harper Lee

Knížku Jako zabít ptáčka jsem dostala od svých kamarádek minulý rok hned dvakrát (děkuju, holky!), ale znáte to... kvůli nekonečnému seznamu knih, co si chci přečíst, jsem se k ní dostala až letos v půlce února. Zrovna, když jsem se do knihy začala zamilovávat, zjistila jsem, že její autorka, výjimečná spisovatelka Harper Lee, zesnula. Proto bych tenhle článek chtěla pojmout nejen jako pouhou recenzi, ale i jeho prostřednictvím vzdát hold ženě, která napsala jedno z nejdůležitějších děl, nejen v americké historii. 


neděle 14. února 2016

Svatba na Valentýna

Je svatého Valentýna, svátek všech zamilovaných. Ideální čas vytáhnout z knihovny tu nejromantičtější knížku, co tam leží, a znovu ji přečíst, dopřát si ždibec té sentimentality, sladké naivity a velkou porci lásky. Mysleli jste, že bych sáhla po někom jiném než po Sparksovi? Ale no tak!

pondělí 8. února 2016

P.S. Stojí to za to.

Konečně jsem měla čas dočíst těch posledních pár kapitol, co mi zbývaly, a teď si můžu v klidu sednout ke stolu (no dobře, tak do postele) s hrnkem čaje a napsat, co si o té věhlasné prvotině Ani Geislerové, jejíž první várka zmizela z knihkupectví takřka rychlostí blesku (a dotisk taky cobydup), vlastně myslím. 

neděle 31. ledna 2016

Holka, a ne ledajaká

V určitých oblastech mám velké sklony k závislostem. Po sušených rajčatech, čokoládě a amarantových křupkách s mořskou solí (ok, 90% mých závislostí se dá sníst) nedám dopustit na seriály. Proto na ně nekoukám. Když totiž začnu, nevím, kdy přestat... nutně pak potřebuju vědět, co bude dál, a tak si pouštím další a další díly, i když vím, že mi to k ničemu není. 
Nicméně - po roce jsem zase na jeden seriál narazila a strávila s ním pěkné tři dny naprosté izolace od okolního světa (díkybohu má zatím jen čtyři série po deseti dílech) - GIRLS.
Tohle dílko vzniklo díky Leně Dunham, která vytvořila scénář, režírovala ho, střihla si hlavní roli a sklízí s ním úspěch na všech frontách. Dokonce vyhrála Zlatý Globus, seriál byl čtyřikrát nominovaný na cenu Emmy a jako první žena v dějinách obdržela od Asociace amerických režisérů cenu za nejlepší režii v kategorii komedie. A to jí ještě nebylo ani třicet (čas na depresi)! Jo, a taky napsala knížku Not That Kind of Girl, kterou se tu chystám zrecenzovat, ale to jen tak mimochodem. 


pondělí 18. ledna 2016

Odpoledne s Pohádkářem

Pohádkáře od Barbary Nesvadbové jsem dostala od Ježíška. Už dlouho jsem měla autorku vyhlédnutou, protože Harper's Bazaar (časopis, jehož je šéfredaktorkou) si sem tam přečtu, a chtěla jsem se s jejím dílem a stylem psaní seznámit víc, než jen skrze editorial. Knihu jsem přečetla za jedno odpoledne, ale i přesto, že je relativně kratičká (něco málo přes dvě stě stran), mi to dalo docela zabrat. Hned se dozvíte proč.


pátek 8. ledna 2016

Walking on Snow

Krásný pátek! 
Sotva napadl první letošní sníh, a už tu máme zase jaro - tuhle zimu už nejmíň potřetí. A protože vykouklo sluníčko a teploty vyšplhaly nad nulu (a sníh ještě nestihl tak docela roztát), vyjely jsme si s kamarádkou Míšou udělat pár fotek, a já si po roce zopakovala roli fotografky. Už jsem skoro zapomněla, jak hrozně mě to baví! Ale protože by podle mě byla škoda, aby fotky skončily jen tak v šuplíku, chtěla bych jim věnovat tenhle článek, první na blogu, co bude víc o fotkách než o textu.
Ať se vám líbí! :)


středa 6. ledna 2016

Rok se s rokem sešel...

...a blog slaví první narozeniny! 
Když jsem si prohlížela staré články, všimla jsem si, že první jsem přidala 6. ledna 2015, čímž se dnešek stává prvním výročím založení téhle stránky. Říkala jsem si, že taková příležitost si žádá zvláštní článek, něco jako "výroční zprávu", zamyšlení nad uplynulým rokem a zároveň soupis vyhlídek do následujícího. Prostě takový obyčejný post-novoroční článek, klasika, možná trochu otrava, ale nemůžu si pomoct, musím to napsat. :)


neděle 3. ledna 2016

Lolita, světlo mého života

Lolita, světlo mého života, žár mých slabin. Můj hřích, má duše... Už tato slova, část kratičké první kapitoly, napovídají, že Lolita nebude žádný brak. Žádná pornografie, jak si mnozí dodnes myslí. Už z těchhle výjimečných slov, procítěných, útrpných a opravdových, je jasné, že Lolita je příběh jedné velké, ač tragické lásky. Že se jedná o jedno z nejlepších děl umělce s velkým U, spisovatele s velkým S, génia Vladimira Nabokova.