pondělí 26. října 2015

Melodie mého srdce

Ach jo, poslední dobou tu to zeje prázdnotou. Už asi měsíc si říkám, že napíšu nějakou recenzi na několik děl Paula Coelha, ale vždycky, když sednu k notebooku, začnu, skoro bezděky, přepracovávat kapitoly své knihy - už je to rok, co jsem do nakladatelství Host poslala první verzi, a chtěla bych, aby se ještě tenhle podzim dočkali druhé, takže mám opravdu co dělat, co se psaní týče.
Proto přidávám povídku, kterou jsem napsala zhruba před rokem - byl to příspěvek do literární soutěže. Je o hudbě, lásce a prozření. Ne že bych měla k hudbě bůhvíjak hluboký vztah v tom smyslu, že bych ji sama provozovala (mým zpíváním trpí i sprchová hlavice), ale i tak ji miluju. A věřím, že každý člověk má nějakou osudovou píseň, která jako by vyprávěla o jeho životě (nejste-li fanoušky techna - ačkoli i to by o vás mohlo cosi vypovídat) a vedla ho jím kupředu. I proto pro mě tahle povídka tolik znamená, protože mluví z mého nejhlubšího nitra. 
Příjemné počtení. :)