Analfabetka, která mě ohromila

by - 22:22


Jonassonův druhý literární počin Analfabetka, která uměla počítat (v anglickém překladu The Girl Who Saved The King of Sweden) mě, jak by se od mezinárodního bestselleru první velikosti očekávalo, naprosto uchvátil a přiměl občas zanedbávat pročítání školních zápisků v rámci příprav na horu lednových testů, čemuž víceméně odpovídaly mé výsledky.

Ale studium jsem přesto tak úplně neopomínala. S analfabetkou Nombeko jsem totiž procestovala pěkný kus světa, podívala se na dějiny druhé poloviny dvacátého století z mnohem zajímavější perspektivy, než jsem zvyklá, a dozvěděla se něco málo o atomových bombách. Člověk nikdy neví, kdy jaké vědomosti využije, takže proč nevěnovat kousek mozku k uchování informací o vlastnostech jaderných zbraní.

Analfabetka skrývá tolik dějových linií, že budete muset dávat ze začátku pozor, abyste se v nich zorientovali, nicméně když se zhruba v polovině knihy všechny propletou, všimnete si, že vše pasuje, jako by k sobě autor slepoval kousky skládačky. Všechno je na svém místě, všechno dává dokonalý smysl. Proto žádná pasáž není v Analfabetce přebytečná, každá má totiž svůj jedinečný význam a přispívá k tomu, aby příběh tzv. seděl na zadku.

Zmínila jsem, že Jonasson v díle hojně využívá faktografie, a to především v dějepisné a politické oblasti. Takhle řečené to může znít nudně, ale bude vám stačit prvních deset stran knihy a domněnku, že je Analfabetka, která uměla počítat nudná, zavrhnete s okamžitou platností jednou provždy.

Autor totiž nevytvořil ledabylý sled událostí zasazených do jen tak nějakého příběhu. Vytvořil ohňostroj událostí - těch nečekaných, překvapivých, šokujících nebo přemlouvajících k vraždě fiktivních postav. (Jestli jste knihu četli, jistě mě chápete. Holger 1 a Mladá revolucionářka jsou sice často zdrojem nejvtipnějších situací, ale mnohem častěji, než se smát nad jejich osudy, je budete chtít shodit z letícího vrtulníku tak šikovně, aby rozhodně nepřistáli ve skladu polštářů. Ani jeden.)

Jonas Jonasson má zkrátka schopnost zkombinovat fakta a vlastní fantazii tak, že vytvoří něco odzbrojujícího. Když k tomu všemu přidá ještě ironii, která nenuceně a naprosto přirozenou formou prolíná celý příběh od začátku do konce, vznikne dílo, které nebudete chtít odložit.

Podobné

0 komentářů